Historický radioklub československý

Klubovní akce

Jemčina, léto 2024

Služebně starším členům našeho radioklubu se pod pojmem „letní setkání“ zpravidla vyjeví vzpomínka na akce pořádané v areálu malebných nádražích JHMD v Hůrkách či Nové Bystřici. Pokud tehdy nepršelo, byly přístroje vystaveny na lavicích přímo pod širým nebem, občas projel parní úzkorozchodný vláček nebo si někdo ze členstva, v případě horkého počasí, odskočil zchladit do blízkého rybníka. Prostě idylka a pohoda. Tyto doby jsou, bohužel pryč, stejně jako sláva Jindřichohradeckých místních drah. Náhradou za tato setkání se termínově nabízelo sídelní město našeho spolku, tedy Třešť. Co se však prostředí a atmosféry na úzkokolejce týče, hledala se náhrada opravdu těžce. Vzpomínám na setkání v Kostelci nad Černými lesy, kde nám poskytl zázemí místní historický pivovar či na sokolovnu v Divišově. Tato místa nebyla špatná, kritéria pro běžné setkání splňovala dokonale, ale k atmosféře hůreckých setkání pod širákem měla opravdu daleko. Proto letos stejně jako loni padla volba na osvědčené rekreační středisko Bateria v Jemčině. Tamní prostředí je, rekněme retro – spartánské, ale to nám vlastně vyhovuje. Servis je zajištěn dokonale; od snídaní, obědů, večeří až po ubytování i s koupelí. V případě krásného počasí láká k osvěžení řeka Nežárka, plavání poblíž nedalekého jezu je vskutku relaxační. V případě deště se lze schovat v sále s krytou terasou a výhledem na řeku. A kdyby byla zima, dá se zapálit oheň v krbu. Žádný shon, stres, naopak dokonalá pohoda, vychlazené pivo-limo a něco na zub na baru, usměvaví lidé a vše po ruce. Co více si přát.

Nejinak tomu bylo i letos. Do Jemčiny jsme vyrazili už v pátek, kdy vládlo horké počasí a sluníčko pálilo. Po ubytování jsme schladili hrdla chutným pivem a došlo i na koupel poblíž nedalekého jezu. V sále už někteří kolegové rozložili sbírkové klenoty, odehrálo se i několik transakcí. Po zbytek dne se lidé veselili, popíjeli a jedli. Skvělou pohodu nenarušila ani blížící se bouřka, která se vyřádila hlavně přes noc. Kapky dopadající na střechy rozpálených chatiček nocležníky spíše uspávaly.

Probudili jsme se do svěží slunečné soboty, jen mokrá tráva napovídala, že v noci pršelo. V sále klubovny už notně hučelo, nájezd hlavního proudu členstva vrcholil a prázdné stoly se rychle zaplnily nám známým sortimentem. Jirka Šťastný zapojil a připravil mikrofony i ozvučení sálu, takže jsme mohli úderem desáté hodiny setkání oficiálně zahájit. Jak bývá zvykem, uvítací slovo si vzal předseda radioklubu Honza Mottl. Poté mikrofon předal licitátorovi Pavlu Boudnému, který zahájil dražbu vystavených předmětů. Přihlásilo se celkem osm účastníků a dražba proběhla na jedno kolo, tedy bez nutnosti technické přestávky. Kupující nejvíce zaujala elektronka, přesněji řečeno radiolampa, značky Mars v originální krabičce, kterou si nejvyšší nabídce ocenil na 2900 korun. Hezky zachovalý a kompletní protektorátní přijímač Telegrafia Super 7P se vyšplhal na 2100 Kč, líbivý oktodový superhet Philips 521 na 1800 Kč, malá dvoulampovka Philips 944A na 1400 Kč, docela vzácná superinductance Gavotta 272A od téhož výrobce vyšla nového majitele na pouhých 500 Kč a zachovalé Preludio 456A z poloviny 30 let na symbolických 250 Kč. Většímu zájmu se těšily přístroje československé národní značky Tesla: Hrající Rytmus vyšel na 400, Accord na 450, dřevěná 407U na 900Kč. V oblibě jsou i Talismany, nejstarší typ, vyrobený ještě pod značkou Telegrafia, se vydrážil za 900 a novější Tesla 306U za 500 korun. Poslední klepnutí licitátorova kladívka se ozvalo lehce před polednem, kdy už z nedaleké kuchyně vonělo vepřo-knedlo-zelo a guláš.

Účastníci si ještě dopřáli poobědovou siestu na sluníčku před sálem, Martin Stránský k dobré náladě pouštěl světové šlágry na mechanickém gramofonu zn. Polydor z poloviny dvacátých let. Automatický gramofon se spouštěl vhozením starého dvacetihaléře, sám si nasadil přenosku na desku a po dohrání ji vrátil do výchozí polohy. Plácek před gramofonem se na chvíli proměnil i v taneční parket, vhození mince do gramoautomatu se stalo pro ostatní rekreanty a vodáky nevšední atrakcí.

V odpoledních hodinách jsme uklidili sál, vrátili lůžkoviny, rozloučili se a odjeli ke svým domovům. Nenastanou-li nějaké změny, potkáme se na jemčinské „Baterii“ i v příštím roce.

Pavel Boudný, Radiojournal