Historický radioklub československý

Klubovní akce

Jemčina, léto 2025

Neznám člověka, který by se netěšil na léto. Tato část roku, zalitá slunečními paprsky, bujně rostoucí zelení, naplněná vůněmi lesa, táboráků a deště odpařujícího se z rozpálené země, je pomyslným víkendem roku, kdy v práci zvolníme a užíváme po chladném období zaslouženou relaxaci.

Ze školy víme, že astronomické léto začíná 21. června a letos na tento den vyšlo i setkání v rekreačním areálu bývalého n. p. Bateria Slaný v Jemčině. Někteří skalní členové dorazili již v pátek odpoledne, ubytovali se v nedalekých chatkách, aby se následně sešli v místním sále, kde vyložili své radioskvosty na přichystané stoly. Nejbohatší páteční nabídku tradičně nabídli kolegové Horákovi, takže některé transakce se uskutečnily ještě před samotným sobotním setkáním. Večer hlavně patřil bujarým oslavám příchodu léta, po chutném rumovém přípitku došlo i na dobroty z přilehlého bohatě zásobeného baru. Nálada nabírala na obrátkách, takže došlo i na zpěv s kytarovým doprovodem, a to vše v obklopení historických přístrojů, jejich majitelů a obdivovatelů. Byť se toho nemálo vypilo a snědlo, vše proběhlo ve vší počestnosti a slušnosti, tudíž jsme úderem půlnoci společenskou místnost opustili a uzamkli. Část kolegů se vydala ještě do sprch, ti unavenější šli rovnou na kutě. Noc byla jasná, vlahá a těžká, nemohl jsem usnout, tak jsem s kolegou Červinkou zvedl hlavy k vyjasněné obloze. Pro nás obyvatele velkoměst je takový pohled vzácností. V temné Jemčině nebeskou klenbu zřetelně protínala mléčná dráha a antracitová opona nebes byla poseta miliony třpytivých diamantů. Nemohli jsme se na noční představení vynadívat, ale začalo nás bolet za krkem, tudíž jsme následovali kroky ostatních kolegů a šli také spát.

Ráno, ještě před osmou hodinou, nás probudilo sluníčko, které v rámci slunovratu také dlouho nespalo a v době otevření sálu už bylo hodně vysoko a pálilo do zad. Na lavičce před sálem se tvořily hloučky nedočkavých sběratelů, kteří zaplnili sál tradičním sortimentem a provedli první transakce. Jídelna byla od rána otevřená a vydávala zájemcům snídaně v podobě horkých párků s chlebem a hořčicí, bar s občerstvením a výčepem byl rovněž k dispozici. Po zkušenostech z jarních Želechovic jsme neotáleli a dražbu, do níž bylo přihlášeno osm účastníků, spustili včas. Ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí, neboť poslední příhoz dražby, která proběhla na jeden zátah bez přestávky, padl půl hodiny před polednem, kdy přilehlá jídelna začíná vydávat obědy. Nálada obecenstva byla díky luxusnímu letnímu počasí výborná, což se pozitivně odrazilo i na zájmu o dražené předměty a ochotě na ně přihazovat, tedy i vyšší cenotvorbě než ve vzpomínaných Želechovicích. Neodpustím si ani nyní neuvést pár zajímavějších dražebních položek a cenových výsledků: Philips 522A skončil na 1300 Kč, raritní 103A ve skvostném stavu vyšel na 2100, luxusní „monoknoflík“ Philips 752A na 1600 Kč. Telegrafia Triumf Bali ve vzácném universálním provedení na 3500, stavebnice T254 za 700 a Sonoreta RV12 za 1200 Kč. Tesla Gavota za 500 a Gavota 2 za 400, obě Gavoty ovšem byly v překrásném stavu. Bakelitový Tungsram 333 díky svému neotřelému designu vystoupal na 2300 korun, lampový zesilovač Tesla AZK201 na 600. Dražilo se i několik amerických „truhliček“ z dvacátých let, jejich ceny se v průměru pohybovaly okolo dvou tisícovek. Z nabízené měřicí techniky asi zaujaly vf generátory – Philips GM2882 skončil na 1500 korunách a jeho mladší bráška Tesla BM205 na sedmi stovkách. Nejvýše vydraženou položkou byl „pultíkový“ Telefunken T90W z konce dvacátých let, jenž byl vydražen jediným přihazujícím až po snížení vyvolávací ceny z 8000 na 6500 Kč.

Po ukončení dražby a vyrovnání zúčastněných stran byl program setkání oficiálně pořadatelem ukončen, ale většina členů domů nespěchala. Někteří poobědvali výborný guláš či smažené řízky, jiní se šli vykoupat do Nežárky a pak se ještě sešli před sálem, kde si dali lahodné vychlazené pivo a podiskutovali s ostatními. Pár členů si zaplatilo pobyt v rekreačním středisku ještě na několik dalších dní.

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří pomohli setkání připravit, hlavně nachystat nábytek v sále, rovněž provozovateli areálu panu Dvořákovi a jeho rodině za vzornou péči a servis.

Pavel Boudný, Radiojournal