Rozpětí křídel historie

Aneb dvakrát o tomtéž v odstupu 100 let - zajímavé výstřižky znovin (vybral ing. Viktor Křížek, Železný Brod)

1895: Mluvící hodinky (Z říše vědy a práce, roč. III., 1895, str 147)

Francouzský hodinář Sivan, usedlý v Ženevě, připadl a myšlénku, vyráběti hodinky, jež by hodiny neoznamovaly cimbálkem, nýbrž lidským hlasem pomocí fonografu.

Zvonítka jsou nahrazena kruhovou deskou z vulkanisovaného kaučuku, na níž jsou spirálně vyryty zvukové rýhy fonografické; do těh zasahuje jemná špička. Stiskneme-li péro, počne se kaučuková deska otáčeti, špička, zapadající do fonografických rýh, se chvěje a označuje hodiny slovy: „Jest osm hodin, jest půl jedné,“ atd. Rýhy jsou věrnou reprodukcí rytin na fonografickém válečku, jak je způsobuje lidský hlas.

Samo sebou se rozumí, že se toto zařízení dá umístiti v každých hodinách; ano i budíček dá se opatřiti takovou deskou, jež nás místo protivným zvoněním vzbudí lidským hlasem nebo zpěvem. Vynálezce sestrojil např. budíčky, jež opatřeny jsouce fonografickou deskou 6 – 7 cm v rpůměru, volají dosti dlouho a hlasitě slova „vstávej,“ nebo „vzhůru, již jest den“, atd.

Hodinky konečně mohou mluvit ktrou řečí chcete,jakýmkoliv dialktem, ba mohou mluviti hlasem některé drahé vám osoby.

Až pak naše byty budou naplněny mluvícími hodinami, bude možno slyšet i hádky hodin, budou-li každé hlásati jiný čas.

1983: Elektronické hodiny se slovní časovou formulací (Sdělovací technika ř. 5/1983, str. 197)

Pod obchodním názvem Talking Watch dodává firma MBO mlivící elektronické hodinky. Prodejní cena je na západoněmeckém trhu 189 DM.

Na vyžádání stisknutím tlačítka SPEAK vpravo od zobrazovací jednotky oznamují příslušný čas slovně v hodinách a minutách. Vysílač slovní časové informace je vyráběn a anglické a německé verzi.

Zajímavou funkci má přiřazený budík hodinek. Po nastavení programu buzení hodinky oznamují ve stanovený čas časový údaj, např. „Je šest hodin dvacet“. Nevypne-li po oznámení majitel hodinek budík, čímž vezme oznámení na vědomí, opakují hodinky po uplynutí pěti minut hlášení s dodatkem „je šest hodin, dvacet pět, prosím, pospěšte si“.

1925: Rozměry kondenzátoru o kapacitě jednoho Faradu (Vynálezy a pokroky, roč. XV-1925, s. 272)

Radioamatérům jsou velmi dobře známy otočné kondenzátory, které tvoří nejběžnější přístroj jejich stanic. Málokdo však zná velikost jednotky kapacity, která se jmenuje Farad.

V Americe byla vypočtena velikost otočného kondenzátoru o kapacitě jednoho Faradu a v připojeném obrázku jest znázorněn současně s Woolworth Buliding výsky 240m, nejvyšší stavbou v New Yorku. Předpokládáme-li, že jedna deska kondenzátoru tloušťky 1 mm má plochu rovnou základu tohoto paláce a že desky budou upraveny 1 mm od sebe, bylo by třeba ne méně, než 117 300 desek. Tím ovšem vzroste délka kondenzátoru tak, že přesahuje výšku zmíněného obchodního domu, jak je z našeho obrázku patrno.

1985. Jeden Farad do kapsičky u vesty (Amatérské radio, 1985, str. 27)

Se zmínkou o kondenzátorech s extrémně velkou kapacitou se již možná někteří z čtenářů AR setkali v odborné literatuře. Na našem obrázku je jeden z takových kondenzátorů, vyráběných japonskou firmou RS Components Limited. Jeho rozměry jsou patrny z porovnání s krabičkou zápalek na snímku (pozor, nejde o tzv. „domácnostní“ zápalky, ale o běžnou malou krabičku s rozměry 52 x 36 x 16 mm). Kondenzátor je pro napětí 5,5V a a má kapacitu 1F. Stejný typ kondenzátoru, ale s kapacitou 3,3F má rozměry jen asi o jednu čtvrtinu větší, než tento.

1916: Půlsta let podmořského kabelu z Evropy do Ameriky (Český svět, ročník XII – 1916, číslo 51 až 52)

Transatlantický telegraf slaví letošního léta své padesátileté jubileum. Neboť 27. července 1866 loď „GREAT EASTERN“, vyjedší před 3 týdny od irských břehů se svým obrovským nákladem kabelu, položivší jej úspěšně do mořských hlubin, přistála u Hearts Contentu v severoamerickém New Foundlandu.

Historie podmořského telegrafování jest velmi pestrá. První anglo-francouzský pokus mezi Dowerem a Calaisem neměl dlouhého trvání, neboť již brzy po položení - v srpnu 1850 – přetrhl se kabel na ostrém skalním útesu. Však již v září 1851 byl mezi oběma městy kabel obnoven a zabezpečen jak náleží. Druhý anglo-francouzský kabel byl položen v letech 1852-53. Poté bylo spojeno Skotsko s Irskem, Belgie s Nizozemím, Švédsko s Dánskem a Itálie s Korsikou a Sardinií.

Až když lidský důmysl vyzbrojil se prakticky na těchto pokusech menších, přikročil k provedení plánu velkolepějšího, k položení obrovského kabelu transatlantického, který spojil starý svět s novým, Anglii s Amerikou.

1983: První podmořský světlovodný kabel (Sdělovací technika, roč. XXXI, 1983, str. 244)

V Japonsku byly před několika lety světlovody použity k propojení ústředen, položeny první světlovodné kabely v terénu. V roce 1982 došlo ke zkouškám prvního podmořského kabelu se světlovody.

Výzkum možností vývoje transpacifického kabelu se světlovody byl zahájen v laboratořích firmy KDD v roce 1976. V roce 1981 došlo k prvním zkouškám pokládání kabelů a opakovačů na mořské dno z lodi MARU. Kabel byl položen v zátoce Sagami jižně od Tokia na mořské dno do hloubky 500 až 1300m. Celková délka kabelu činí 50 km, opakovače jsou na desátém a čtyřicátém kilometru.