Historický radioklub československý

Stěhování z Poděbrad do Třeště

Akce Poděbrady - Třešť:

V pátek 23.5. 2003 zaplaceno 200.000,- a podepsána smlouva, po dokončení formalit zápis do katastru max. do jednoho měsíce. Následovala vysilující třídenní brigáda, při níž byl objekt zabezpečen mřížemi, zazděna dvoje přebytečná vrata a okénka ve sklepě, provizorně zprovozněna elektřina, započata rekonstrukce nákl. rampy, stržen rozpadající se komín, uklizen odpad v okolí budovy , trochu pouklizeno v přízemí a provizorně utvořeno zázemí pro přespání a přežití brigádníků.

Tolik krátká zpráva, uveřejněná přechodně na úvodní stránce v Aktualitách. Vše směřovalo k tomu, aby se do konce května podařila přesunout klubovní sbírka, dočasně uskladněná v budově vysílací stanice v Poděbradech, kde na uvolnění prostor čekali golfisté, aby si v sále, kde odjakživa stály vysílače, mohli postavit golfový trenažer. Původní plán Českých radiokomunikací, že v sále bude museum vysílací techniky, vzal za své se změnou většinového vlastníka ČRA a objekt byl nakonec pronajat (protože ho za 80 milionů nikdo nekoupil) golfu, který se v Poděbradech hraje už od nepaměti. Jenže mezitím byly do Poděbrad navezeny vyřazené vysílače i z jiných objektů a ty bylo nutno nyní vyklidit. Díky Představenstvu HRČS se podařilo vysílače získat zdarma do klubovní sbírky, ovšem pod podmínkou, že se vše vyklidí a odveze. Něco si vzalo Národní technické museum, mělo původně zájem i jednu ze dvou DV cívek, ale při zjištění, co je to za obra, se nakonec cívky vzdalo.

30. května tedy začala akce s cílem definitivně vyklidit Poděbrady a vše odvézt do nové klubovní budovy. Petru Fridrichovi se podařilo zajistit dva kamiony, které postupně vše odvezly. Již 14 dní předem se v Poděbradech uskutečnila brigáda, při které byly vysílače i radiotelevizní sbírka vynesena do hlavního sálu a uskladněna, pro lepší manipulaci, na paletách. S pomocí dvou hydraulických vozíků, tzv. pumpiků se palety s přístroji začaly navážet do prvního z kamionů. Jak to šlo, lze videt z fotografií. Při jedné z pauz bylo objeveno u lesa pohřebiště izolátorů. První kamion přijel ve zhruba 14.30 a páteční stěhování skončilo zhruba ve 2.30 ráno, kdy ze zaplnilo poslední místo i ve druhém kamionu. Ten při vjíždění do areálu a objíždění anténního stožáru sjel zadní nápravou návěsu do příkopu, naštěstí prázdný, takže se z toho zase dostal.

Stěhovací parta i s řidiči kamionu nakonec v Poděbradech přespala, poslední historické přespání ve vysílacím sále, které se už nikdy nebude opakovat, golfisté by tam nikoho z HRČS asi už nepustili. Kromě stěhováků v sále zůstala ještě DV cívka, původně určená pro NTM a jeden z vysílačů, který neprošel dveřmi a bylo nutno ho rozebrat. Na místě proto ráno zůstala část montážní skupiny, které po vyložení prvního kamionu v Třešti přijeli na pomoc ještě další dva lidé.

Osobní auta přijela z Poděbrad do Třeště v sobotu ráno o něco dříve, než kamiony a tak byl chvilku čas na podrobnou exkurzi budovy. Jedná se o bývalou sýpku hospodářského družstva a tomu je podřízena celá koncepce budovy. Obvodové zdi jsou z cihel, vnitřek, tj. jednotlivá patra, ze dřeva, velmi solidní konstrukce, dimenzované na velkou nosnost. Sklep, přízemí a první patro má stejné rozměry a dispozice, druhé patro je zmenšené na výšku díky střeše a třetí patro tvoří věžička. Skrz všechna patra prochází schodiště, ocelové trubky s klapkami a korečkový výtah pro dopravu zrní, poháněný transmisí ve věžičce. Elektromotor pro pohon transmise už někdo odnesl. Střecha je krytá eternitovými deskami a v některých místech zatéka, což se projevilo i v době stěhování, kdy se spustil krátký, ale vydatný déšť.

V přízemí je malá místnost, kde je možné přespat. Ze dvou stran budovy jsou 4 posuvná vrata, 2 byla již zazděna, vrata ze strany kolejí jsou zajištěna a vstup je možný jedině ze strany rampy. Objekt je zajištěn mřížemi a podařilo se i vyjednat pravidelný dozor objektu v době nepřítomnosti. Okna jsou jednoduchá, kovová, tvořená kovovými rámy s horní vyklápěcí částí. Vetšina tabulek byla v době zakoupení objektu rozbitá. Bude nutno vybudovat novou elektroinstalaci, původní, s panceřovými kabely a krabicemi, je místy vytrhaná a neodpovídá již současným normám. Voda a WC je k dispozici v sousední nádražní budově.

Po příjezdu prvního z kamionů byly vyloženy postupně nejdříve rozhlasové a televizní přijímače, kterým se dostalo prostoru v prvním patře. Vysílací technika byla postupně nastěhována do přízemí, zesilovače pro rozhlas po drátě skončily v prvním patře. Náš člen, který pro klub zařízení dráťáku získal, slíbil, že jej postupně rozchodí a rozvede do všech pater. I když výška vchodu do budovy byla nižší, podařilo se všechny přístroje z prvního kamionu vyložit a ten se vrátil do Poděbrad pro zbývající vysílač a cívku. Pro druhý kamion se podařilo zajistit místního majitele vysokozdvižného vozíku, který jej během krátké chvíle vyložil a napaletizované vysílače a trafa naskládal vedle nádražní budovy. Po odjezdu obou kamionů navozil palety na rampu, odkud již nebyl problém jednotlivé věci nastrkat dovnitř. Nakonec venku zůstaly dva vysílače, které nebylo možno vzhledem k jejich velikosti protáhnout vraty, což se podařilo po částečné demontáži až druhý den. Část skupiny zůstala až do neděle, aby vyložila druhou várku a provedla další údržbové práce na objektu. Montážní skupina z Poděbrad přijela se zbývajícími součástmi vysílačů pozdě v noci a tak se vykládalo až v neděli odpoledne. Podařilo se jim získat i část archivu poděbradského vysílače a při stěhování jednoho z vysílačů uvnitř budovy pomocí jeřábu "sestřelit" jeřábovou kočkou jeden ze čtvercových lustrů u stropu.

1. etapa. tj. záchrana přístrojů z Poděbrad je za námi a postupem času se budou plánovat další brigády ke zvelebení objektu a jeho využití pro klubovní účely. Jejich termín bude vždy včas upřesněn na úvodní stránce a rovněž v časopise Radiojournal.