Historický radioklub československý

Klubovní akce

Třešť, léto 2019

Třetí letošní setkání členstva i příznivců našeho klubu se konalo dne 17. srpna v Třešti, tedy sídelním městě našeho radioklubu. Setkání vyšlo na víkendový závěr třetí týdenní brigády na klubovním muzeu Tesla. Tam po celý týden, krom budování ubytovny, docházelo i k třídění, údržbě a registraci sbírkových kusů. Mnohé z nich byly pro nadbytečnost či špatný stav ze sbírek vyřazeny a poskytnuty široké veřejnosti. Jako první byly mnohé kousky, už ve čtvrtek před samotným setkáním, nabídnuty prostřednictvím Facebooku za odvoz. Současně na velké rampě budovy depozitáře vznikla další, podstatně větší hromada přebytků. Tam byl každý kousek od jedné koruny. Duplicitní vzácnější, či zachovalejší kousky byly prodány až v sobotu v rámci setkání a ty rozměrnější posléze na rampě budovy. Někteří účastníci a zájemci tedy byli přilákáni už ve čtvrtek a plnili svá vozidla až po střechu. Na své si přišli zvláště mladí sběratelé či opraváři, beroucí přístroje coby zdroj náhradních dílů. Následující den, tedy pátek, bylo okolí muzea i depozitáře pečlivě vyčistěno, veškerý stavební nepořádek vytříděn do separovaného odpadu, uklizena expozice a připraveno ohniště a pochutiny. Přípravy probíhaly i v kulturním domě, hlavně vybavením sálu, baru a kuchyně. Počasí se na víkend docela umoudřilo, načež se u ohně navečer sešla docela početná partička. Jako obvykle se popíjelo, opékalo, zpívalo a povídalo o lecčems okolo starých rádií a života kolem nich. Veselí u ohniště se protáhlo až do brzkých ranních hodin. Někteří kolegové však odpadli dříve, zpravidla tomu tak bylo u brigádníků trávících v Třešti celý týden. Do postelí je zahnala jednak únava, jednak taky povinnost brzkého vstávání, kvůli otevření a přípravě kulturního domu, rozběhnutí kuchyně a baru s občerstvením a neposledně organizací celého průběhu setkání.

Úderem osmé hodiny sobotního rána se začaly, jako vždy, plnit stoly obvyklou technikou. Do desáté hodiny probíhal blešák a volná zábava. Každý se oháněl za svým stolem a snažil se nabídnout různé díly, přístroje, literaturu. Kolega Petr Jeníček, jako obvykle, nabízel měření parametrů elektronek a seznamoval zájemce se svými konstrukcemi elektronických zapojení. Většina lidí si mezitím udělala jasno, nač budou v dražbě přihazovat. K plné spokojenosti využili alko/nealko, pochutin, kávy a další široké nabídky baru za jehož pultem celý den obsluhoval Honza Mottl s Tomášem Hanákem. V deset hodin akce započala prezentací velkého stojanového televizoru. Přesněji řečeno plně funkčního modelu inspirovaného televizory z přelomu třicátých a čtyřicátých let, v jejichž skříních je obrazovka uchycena svisle a obrázek sledován pomocí sklopného zrcadla ve víku skříně. Televizor navrhl a sestavil, jako mnohé další modely, kolega Vladimír Bradáč z dobové součástkové základny. Vladimírovy konstrukce bývají k vidění nejčastěji v našem muzeu a při dni otevřených dveří na Kavčích Horách. Bezmála stokilového drobečka bylo potřeba do sálu přivézt a nachystat už v pátek. Průběh návrhu, vývoje, montáže a oživování mohli zájemci sledovat coby sestříhaný videozáznam přímo na obrazovce, vlastně zrcadle, onoho televizoru. Toto vtipné řešení bylo diváctvem přijato s nadšením a Vláďa celou atrakci mlče vychutnával z mírného povzdálí. Hned po vychladnutí lamp v televizoru začala klasická dražba. Prvním přihlášením do aukce byl samotný radioklub s nabídkou atraktivních přebytků ze sbírek. Lukáš Petřík s každým přístrojem seznámil zájemce a v sále to jen šumělo, neboť každý kousek se dražil od jedné koruny. Klubovní aukce trvala bezmála hodinu a u posledních dražených přebytků začaly z vedlejší kuchyně nebezpečně vonět řízky. Dráždění čichových buněk lidi v sále natolik dekoncentrovalo od průběhu dražby, že musela být vyhlášena přestávka. Dav se nahrnul k okénku kuchyně, kuchař Jarda Blažke a jeho pomocníci se nestačili ohánět a v tom se to stalo: Vypověděl službu redukční ventil mezi propanbutanovou lahví a hořákem sporáku. Při dalších pokusech jej opravit z něj zlověstně vyšlehl plamen a redukčák tím odešel na věčnost. Podařilo se naštěstí sehnat náhradní, ten se však ukázal býti též nefunkčním. Nezbylo, než roztopit obrovský kastrol na indukční plotně a řízky smažit elektricky. Nakonec vše dopadlo dobře, všechny dozlatova usmažené šnicle skončily společně s lahodným bramborovým salátem v žaludcích spokojených strávníků. Po nasycení posledních jedinců se rozběhla dražba přístrojů přihlášených členy radioklubu. Licitátorské kladívko si od Lukáše převzal Pavel Boudný, který vedl dražbu až do závěru bez dalších přestávek. Co se týče sortimentu, poválečné přístroje drtivě převládaly nad výrobky tradičních předválečných továren. Jen zřídkakdy cena přesáhla tisícovku. Šíře nabízeného sortimentu se každé setkání znatelně rozšiřuje. Zatímco před dvaceti lety byly z 98% nabízených předmětů radiopřijímače z 30. let, dnes jsou tyto zastoupeny odhadem z 10 procent. Většina jsou poválečné, především Tesly. Nabízejí se i televizory, žárovky, měřicí technika, magnetofony různých značek a už i dokonce CD přehrávače... Podstatné je, že každý zájemce si přišel na své, dokonce se udal i ten CD player... Poslední příklep padnul lehce po třetí hodině odpolední. Akce však zdaleka neskončila. Pro zájemce byly zpřístupněny veškeré prostory radioklubu k prohlídce a poté ještě proběhla dražba rozměrnějších přebytků přímo na rampě muzea. Dražbu mistrně vedl Lukáš Petřík, neboť z přebytků nezbylo ni zblo... A pak, jak bývá zvykem, všichni všechno nacpali do aut a práskli do koní.

Na muzeu v Třešti osiřela klasická parta brigádníků, která do neděle všechno zbývající poklidila, zhasla, zajistila budovy a rozutekla se ke svým domovům po náročném týdnu trochu odpočnout...

Pavel Boudný