Historický radioklub československý

Klubovní akce

Třešť, léto 2022

Třešťská setkání se od těch ostatních, konaných během roku, podstatně liší. Jednak tím, že jeho skalní návštěvníci přijíždějí dříve než na oficiální den setkání, v němž se koná dražba, a jednak vědomím, že zažijí se stejně postiženými jedinci uvolněný pozdní večer při ohni, kde nechybí skvělá nálada, dobré jídlo a lahodné nápoje. Třešťské setkání je vždy spojeno se závěrečnou týdenní brigádou na našem klubovním sídle, jehož nedílnou součástí jsou budovy muzea a depozitáře. Tou dobou vrcholí práce na zmíněných budovách, takže členové mohou ohodnotit každoroční postup budování našeho svatostánku. Nejinak tomu bylo i letos, navíc bylo skvělé, že nám přálo i počasí a nepršelo. Ostatně, v Radiojournalu 107 naleznete malou svodku všech tří brigád doplněnou fotografiemi, abychom seznámili s děním na našem sídle i čtenáře, kteří se setkání nezúčastnili.

Během pátku někteří brigádníci odložili zednické a tesařské nástroje a odebrali se chystat sál kulturního domu na zítřejší akci. Musí být připraveno kompletní zázemí; od baru s občerstvením, přes přípravu a výdej teplých obědů v kuchyni, až po rozestavěné stoly v sále, ozvučení a drobnosti, jakými jsou dražební karty či schránka na odevzdané vyplněné aukční formuláře. Téhož dne byly v sále vystaveny i sbírkové přebytky nabízené členstvu formou dobročinné dražby vždy od jedné koruny.

Po návratu z příprav sálu zpravidla bývají před muzeem hloučky členů a připravuje se oheň i výše zmíněné dobroty. Kolem ohniště jsou pro každého připraveny lavičky či židle, stolek, talíře a nic nebrání rozjet bezstarostnou a zaslouženou zábavu. Letos jsme měli u ohně navíc stylový hudební doprovod, neboť náš mladý člen Martin Pospíchal se ukázal být skvělým hráčem na akordeon, přičemž Martinův dědeček doprovázel na „vozembouch“. Pořadatelé se nenápadně ze zábavy vytratili jako první, aby ulehli ke spánku, jsouce vázáni povinností brzkého ranního vstávání ku přípravám samotného setkání.

V sobotu kolem osmé ranní už byl pro návštěvníky plně připraven bar s občerstvením v předsálí a otevřen samotný sál. Jak bývá zvykem, během několika málo minut byl zaplněn nám dobře známým sortimentem. Čile se obchodovalo a měnilo, jako vždy každý asi sehnal, co potřeboval či se zbavil nadbytečností. K mání byly elektronky a nepřeberné množství náhradních dílů pro naše sbírkové klenoty, literatura, měřicí přístroje, zkrátka vše, co k našemu oboru patří. Petr Jeníček zkoušel zájemcům elektronky na BM215. Úderem desáté se chopil mikrofonu Honza Mottl, předseda představenstva našeho spolku, a seznámil členstvo s celodenním programem. Návštěvníci byli rovněž seznámeni s plány rekonstrukce střechy depozitáře, neboť je její životnost u konce. V rámci vyhlášené sbírky na novou střechu složili někteří členové finanční příspěvky přímo na místě do rukou pokladníka Pavla Vejdělka. Poté se chopil mikrofonu Lukáš Petřík a za asistence Pavla Boudného proběhla dražba sbírkových přebytků, trvající až do chvíle, kdy začal sálem vonět připravovaný oběd. Jakmile se všichni posílili lahodným gulášem z místního řeznictví U Marečků, chopil se mikrofonu licitátor Pavel Boudný a započala dražba přístrojů přihlášených členstvem. Do dražby bylo přihlášeno celkem čtrnáct účastníků a dražba trvala lehce přes půlku druhé hodiny. Ceny se držely na běžné úrovni, opět připomínám, že hezké, zachovalé a kompletní přístroje vždy budí zájem a kupující je umějí dobře ocenit, byť se nejedná o bůhvíjak vzácné přístroje. Pro malou představu: Funkční Tesla Rekreant 700 Kč, pěkná bateriová Jiskra 57B za 1000 Kč, Telefunken Durango, rovněž v krásném stavu 1000 Kč, zachovalý dvouokruhový přímozesilující Markofon M75 z roku 1939 vyšplhal na 600 Kč. Zájem vzbudil i plastový funkční televizor Merkur, který si zájemce cenil na celou stokorunu. Někteří členové tradičně darovali výnos z prodeje ve prospěch klubu, jmenovitě na střechu, za což jim patří vřelý dík.

Po ukončení dražby bývá zvykem, že všichni prásknou do bot a zmizí. V Třešti se tak nestává, členstvo se přesune k oběma klubovním budovám, kde si mohou za pakatel pořídit další klubovní přebytky (tentokrát i větších rozměrů) či si detailně prohlédnout expozice, depozitáře a zhodnotit postup výstavby. I poté zůstane několik skalních příznivců na budově až do pozdního večera, kdy se opět rozzáří ohniště. V neděli se nemusí příliš brzo vstávat, takže zábavu si užijí i unavení pořadatelé… Nu a neděle je věnována hlavně úklidu budov a jejich prostranství, načež kolem páté odpolední nastane ticho a klid a prostranství před muzeem zdánlivě osiří.

Pavel Boudný, šéfredaktor RJ