Historický radioklub československý

Klubovní akce

Volduchy, podzim 2024

Letos se babí léto jaksi nekonalo, o příjemném suchém a slunečném počasí jsme si mohli nechat jenom zdát. V září jsme z tropických teplot vkročili do pravého dušičkového podzimu, který zahájil prudký déšť a povodně. Sychravé počasí nás doprovázelo samozřejmě i cestou do Rokycan. Místní kolegové v předvečer setkání připravili sál voldušského kulturáku. K našemu nemilému překvapení nám bylo oznámeno, že můžeme použít jen polovinu sálu a s rozestavěnými židlemi nesmíme manipulovat, neboť jsou připraveny coby hlediště divadelních představení. V pátek večer ještě proběhlo tradiční pohodové posezení skalních příznivců a milovníků historické radiotechniky.

Sál byl pro návštěvníky v sobotu otevřen lehce po půl osmé ráno a členové hbitě zaplnili stoly. Tentokrát byla účast podstatně hojnější než loni, díky čemuž byla bohatší i nabídka sběratelských předmětů. Dopoledne probíhalo čilé obchodování, hloučky se tvořily u „stánku“ Pavla Anděla, který nabízí zajímavé a v našich končinách exotické přístroje, dovezené zpravidla ze Švédska. Petr Jeníček zájemcům zkoušel kondici elektronek na BM215. Jirka Košta zájemcům předváděl raritní dvoulampovku značky Lopa, kterou zrenovoval a zachránil z totálně rozpadlé a vybrakované trosky. Zajímavou pražskou značkou Lopa jsme se na stránkách našeho časopisu dříve zabývali. V restauraci podávali coby občerstvení bohatý hovězí vývar s výbornými rohlíky, alko i nealko nápoje, kávu, čaj. Někteří lidé si cestou do restaurace všimli velkého červeného kontejneru stojícího na parkovišti přes ulici, v obci totiž toho dne probíhala „železná neděle“. Mnozí neodolali a jali se prozkoumávat obsah sběrné nádoby, příliš úspěšní však nebyli. Shnilé trámy, rozbité židle, smrduté gumáky a koberce, torzo pračky, necky, několik bicyklů a tři obrovské plastové dětské náklaďáky naše lidi moc neuspokojily, takže se všichni pokorně vrátili zpět do budovy.

Čtvrt hodiny po desáté byla zahájena dražba přijímačem Empo 413, který daroval ve prospěch našeho klubu člen, jehož jméno se redakci bohužel nepodařilo zjistit. Cena protektorátního zachovalého rádia skončila na rovných třech stokorunách. Poté došlo na řádné účastníky, kterých se do dražby přihlásilo celkem devět. Nabídka byla neobvykle pestrá a bohatá, ceny pro nakupující více než příjemné. Namátkou: Service oscilátor Tesla BM205 za 500 Kč, Opera 621A za 350, Philips 122ABC za 500 Kč, Stradivari 11E3D za 1300 Kč, Tesla 426A Tenor v excelentním stavu za 1200, nádherně zachovalá Tesla Harmonie za 300 Kč, VE301Dyn ve skvělém stavu i se „slepicemi“ za 1800, vzácný REL Gloria 39 bez zadní stěny, ale jinak kompletní za 1700, pěkná Radiotechna Koncert Dual Speciál se vyšplhala na 3700 korun, Microphona MK203 na 1500 a Saba „Vítěz“ z počátku třicátých let skončila na 1800 korunách. Židle, jimiž jsme neměli povoleno manipulovat, alespoň využili hosté a rodinní příslušníci sběratelů při sledování dražby.

Poslední položka padla přesně v poledne. Účastníci poté ještě vyrovnali své pohledávky vůči prodejcům a radioklubu, čímž bylo poslední letošní setkání formálně ukončeno. Drtivá většina přítomného členstva se přesunula poobědvat do restaurace sousedící přes halu se sálem. Nabídka byla docela bohatá a porce ještě bohatější. Někteří lidé měli co dělat, aby porci pozřeli, pár jedinců si nechalo zbytek oběda zabalit s sebou. Po sále restaurace se procházela kočka černá jako uhel a hladová jako vlk. Byla zištně přítulná, využívala situace, kdy vyskočila na klín a po krátkém lísání vylizovala z talířů zbytky oběda. Hladového zvířete se zželelo i personálu restaurace, nikdo ji nevyhodil ven. Po obědě jsme si ještě poručili kafe či zmrzlinový pohár a vydali se, jako většina ostatních členů ke svým domovům prozkoumávat, jaké klenoty jsme zase pořídili…

Pavel Boudný, Radiojournal